1984 (1949) - George Orwell

Zařazení do kontextu díla autora:

 1984 je antiutopický román napsaný v roce 1948 líčící praktiky krajně totalitní společnosti (antiutopie = opak utopie, myšlenky fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů). Jako jeden z mála Orwell nepodlehl po válce euforii a optimismu a byl si vědom zatajovaných krutostí v Rusku. Orwell napsal román jako těžce nemocný člověk, odmítl odjet na léčení, aby ho mohl dopsat. Zemřel pouhý rok po jeho vydání, aniž se dočkal zrůdnosti totalitních režimů a naplnění řady svých utopických vizí ve 2. polovině 20. století. Ačkoliv nikdy nebyl ve východní Evropě, jeho vize byly pozoruhodně přesné. Smysl tohoto románu je nadčasový, má obecnou platnost, slouží jako varování, výstraha. Další významné dílo George Orwella je Farma zvířat (také zvířecí statek). Je to de facto alegorická bajka podávající obraz totalitní společnosti, v níž jeden druh zvířat tyranizuje jiné. Mezi další jeho díla patří román Barmské dny, Nadechnout se, Farářova dcera nebo Hold Katalánsku. Psal také eseje (Uvnitř velryby a jiné eseje).

Zařazení do kontextu světové literatury:

Ray Bradbury o 1984: „Orwell popisuje budoucí svět nikoliv proto, že si myslí, že takový skutečně bude, nýbrž proto, aby se takovým nestal.“

1984 a další díla George Orwella řadíme do skupiny spisovatelů, v jejichž dílech se objevovaly sci-fi prvky (tedy literatura s prvky sci-fi). V rámci tohoto žánru vykrystalizovalo mnoho proudů a stylů, např. hard sci-fi (tendence, která se drží původní vědecké podoby žánru), fantasy (příběhy z imaginárních světů nebo z minulosti, často se zde odehrává souboj dobra se zlem), kyberpunk (symbióza člověka s moderní technikou, zejména počítačovou), space opera (vesmírné dobrodružné příběhy – Star Trek), aj.

Významní spisovatelé sci-fi literatury 20. století:

1. Isaac Asimov – americký autor ruského původu. Já robot, Zbytek robotů.
2. Ray Bradbury – nazýván magickým básníkem sci-fi, popularizace technického pokroku (také autor antiutopií). Marťanská kronika, 451 stupňů Fahrenheita.
3. Stanislav Lem – polský spisovatel, spojil dobrodružný žánr se sci-fi, byly mu blízké i filozofické a psychologické aspekty utopií. Astronauti, Příběhy pilota Pirxe.
4. Crichton Michael – americký spisovatel, autor románu Jurský park.

Obsah:

 Winston Smith, občan velmoci Oceánie, se jednoho rozhodne začít si psát deník, jelikož jako zaměstnanec paradoxně pojmenovaného Ministerstva pravdy ví, že minulost není neměnná – chce budoucím ukázat, jak těžká a zvrácená byla jeho doba. Každý den se ve své práci zabývá úpravami článků a mazáním veškerých záznamů o odstraněných lidech, kteří byli Straně nepohodlní. Do deníku zaznamenává všechny své myšlenky, a ví, že už když si sešit koupil, spáchal přestupek, který se proměnil v ideozločin (nejtěžší prohřešek vůči Straně), jakmile se dotknul hrotem pera papíru a začal zaznamenávat svůj pohled na svět, který nedává člověku možnost individuálního myšlení.

V práci se čím dál častěji setkává s tmavovlasou dívkou, kterou považuje za vzornou členku Strany. Opovrhuje jí, pociťuje k ní hlubokou nechuť a nenávist a myslí si, že patří k ideopolicii, jelikož má pocit, že ho sleduje. Winston se jednoho dne dostane na periferii města, kde najde vetešnictví, v němž koupil sešit, a opět ho navštíví. Nachází zde zcela jiný svět, který je jakoby odříznutý od totality venku. Jsou zde věci, které pamatují dobu před revolucí a po některých z nich zatouží, ne však víc, než po poznání svobody a doby, ze které pocházejí. Po opuštění obchodu zjistí, že byl sledován tolik nenáviděnou dívkou, která se, jakmile ho spatří, vytratí.

Znovu na ni narazí až v práci, kde černovláska upadne a Winston jí pomůže se zvednout. Ona mu vtiskne do ruky vzkaz, na němž mu vyzná lásku. Dlouho čeká na možnost si s ní tajně promluvit (touha je totiž také zločin) a jednou v závodní jídelně si s ní domluví schůzku, na níž se dohodnou na dalších podrobnostech. Jdou s Julií (tak se dívka jmenuje) spolu kamsi za město, kde se pomilují, vymění si názory o společnosti a sdělí si datum další schůzky. Začnou se tajně scházet v pronajatém, bezpečném pokoji nad vetešnictvím na kraji města, v němž pořídil Winston sešit.

Winston si na Dvou minutách nenávisti, propagandistické akci pravidelně pořádané v práci mířené proti Emanuelu Goldsteinovi, hlavnímu nepříteli Státu, všimne pohledu O’Briena, člena Vnitřní strany, v němž pozná cosi lidského a z něhož usoudí, že s Julií nejsou ve svém protistátním smýšlení sami. S O’Brienem jednou prohodí pár dobře volených slov, v nichž straník chválí na Winstonovu práci a pozve ho k sobě, aby mu ukázal nové vydání slovníku newspeaku, oficiálního jazyka Oceánie, z čehož Winston usoudí, že se jedná o člena takzvaného Bratrstva, odboje, v jehož čele stojí Goldstein. Winston a Julie O’Briena navštíví, ten jim přislíbí, že jim brzy bude doručena Kniha, což je základní dílo „goldsteinismu“.

Knihu skutečně obdrží, a když ji při jedné z jejich schůzek v pokoji nad vetešnictvím čtou, zjistí, že byli celou dobu odposloucháváni a sledováni a že pokoj vůbec neskýtá takové bezpečí, jak se zdálo. Vetešník spolupracoval celou dobu s ideopolicií. Následně jsou odvedeni na Ministerstvo lásky.

Winston je dlouho zavřen v cele, kde se střídá spousta vězňů a zjišťuje, že s vrahy, zloději a „klasickými“ zločinci je zacházeno mnohem lépe, než s ideozločinci. Doslýchá se o místnosti 101, která vyvolává u všech vězňů zděšení. Nakonec je také odveden k výslechu (pokud se tomu tak dá říkat), který vede O’Brien (Winstonova víra v něj byla slepá), je nucen k tomu přiznat se ke všemu, co udělal, i k věcem, které nespáchal, byl donucen přiznat se ke spolupráci s Bratrstvem a byly k tomu použity všechny možné prostředky od bití až po přátelské domlouvání. Winston je nakonec zlomen. Ke všem zločinům se nejen přiznal, dokonce věří v to, že je spáchal. V jednu věc však Winston stále nevěří, ve Velkého bratra, přičemž je povinnost ho milovat.

Winston je odveden do místnosti 101. Použijí tu proti němu věc, které se bojí nejvíc a která se mu nejvíc hnusí – krysy. Spoustu vyhladovělých hlodavců v kleci, kterou chtějí otevřít přímo u jeho obličeje. Winston je nakonec zcela poroben a nabídne jim Juliin život místo svého.

Po nějaké době je napravený Winston propuštěn a setkává se Julií. Již se nemilují, protože ví, že by to byl zločin a Winston si uvědomí, že namísto ní miluje Velkého bratra.

Hlavní téma:

 Život Winstona Smithe během jednoho roku, proměna individuality jedince (jeho názorů, postoje ke světu). Současně je to román o zničení člověka státní mašinérií dovedenou až do absolutní dokonalosti. Jedinec je degradován na zvířecí bytost, které jsou upírány i fyzické potřeby (např. nedostatkem sexuálního uspokojení stoupala agrese lidí, které se pak směřovala proti nepříteli).

Charakteristika postav:

Winston Smith – muž středního věku a je členem Vnější strany. Často je zmiňován fakt, že má bércový vřed nad pravým kotníkem. Winston je od začátku knihy proti Straně, jeho přesvědčení a postoje se až do konce druhé části nemění. Od té doby, co si koupil deník, počítá s tím, že jednou na Ministerstvu lásky skončí a je s tím plně smířený. Na Ministerstvu lásky téměř vyhladoví, přijde o zuby, zplešatí, vytvoří se mu hluboké vrásky na čele. Když Ministerstvo opouští, je z něj zcela jiný člověk, po averzi vůči Straně není ani památky. Umírá s pocitem, že miluje Velkého Bratra.

Julie – je mladá, hezká, tmavovlasá dívka, která má stejně jako Winston protistátní myšlenky a je členkou Vnější strany. Na rozdíl od něj je však dokáže mnohem lépe skrývat, angažuje se ve stranických organizacích, je členkou Antisexuální ligy mládeže, při Dvou minutách nenávisti je vždy nejvíc slyšet. Charakterem je sebevědomá, někdy drzá, vychytralá. Život si ráda užívá tady a teď, nehledí do budoucnosti, z přítomnosti se snaží vytěžit co nejvíce, ať je jakákoliv.

O’Brien – je členem Vnitřní strany. Člověk vysoce inteligentní, naprosto propadlý ideologii Strany, mistrně umí ovládat své vědomí (pomocí doublethink), manipulátor.

Některé důležité pojmy Orwellova světa:

 

„VÁLKA JE MÍR

SVOBODA JE OTROCTVÍ

NEVĚDOMOST JE SÍLA“

Newspeak je oficiální řeč Oceánie, v níž jsou psány všechny nadpisy v novinách a úkoly, které obdržují zaměstnanci ministerstev. Je to umělý jazyk vytvořený za účelem zbavit lidi samostatného myšlení. Pokud je člověku sebrána možnost svobodně se vyjádřit, automaticky je omezeno i jeho myšlení, jelikož je redukována možnost vytváření konkrétních výrazů, skrze něž se většina našich představ odehrává. Museli bychom začít užívat abstraktní výjevy, což by bylo pro pochopení světa značně nesnadné. Občané Oceánie se měli stát loutkami bez kritického myšlení, prázdnými schránkami, které nemají svůj vlastní názor a tupě opakují hesla Strany a její propagandy. Cílem není znemožnit uskutečnění ideozločinu, ale „vymytí“ mozků Oceáňanů.

K udržování nezávadného myšlení přispívá doublethink, který umožňuje udržet v mysli dva protichůdné, navzájem neslučitelné fakty jakožto pravdivé. V každé místnosti je obrazovka, která umožňuje permanentní kontrolu všech obyvatel Oceánie.

Velký bratr je nejvyšší představitel Strany a tudíž i oficiální ideologie Angsocu (anglického socialismu). Jeho identita je nejasná, nikdo z lidí žijících v Oceánii se s ním nesetkal a dá se předpokládat, že nikdo jako Velký bratr neexistuje (sám O’Brien říká, že Velký bratr nikdy nezemře), je to fiktivní postava, jejíž vystupování je tvořeno několika vyvolenými (pravděpodobně někdo z Vnitřní strany), kteří to mají jakožto zaměstnání.

„Vedoucí úlohu“ má v Oceánii (stejně jako měla v Československu KSČ) tzv. Strana. Dělí se na Stranu vnitřní (která fakticky drží moc) a Stranu vnější. Počet členů Vnitřní strany je omezen na dvě procenta populace, asi patnáct procent populace je členy Vnější strany a zbytek jsou proléti, prostý lid, který je zaměstnán v průmyslu (víceméně proletariát, odtud jejich název). Winston vkládal naději na svržení Strany právě do rukou prolétů, jenže oni, jakožto ti nejprostší, byli zasaženi omezením svobodného myšlení jako první.

V Oceánii existují čtyři ministerstva: Pravdy, Hojnosti, Míru a Lásky. Jejich názvy jsou pro nás paradoxní, pro Orwellův svět však zcela logické. Ministerstvo hojnosti (Hojmini) se stará o to, aby bylo všeho spotřebního zboží akorát tak na přežití obyvatel. Ministerstvo míru (Mírmini) má na starosti nekonečnou válku, kterou Oceánie vede buď s jednou, anebo s druhou velmocí (s Eurasií, Eastasií) a to proto, aby neměli občané velmocí možnost prožívat šťastné emoce, které by podkopávaly systém, který Strana buduje – kdyby byli šťastní, začali by prosperovat, začali by být samostatní. A především – válka jim brání v tom přemýšlet nad čímkoliv jiným, než právě nad ní. Pod Ministerstvo lásky (Lamini) spadá ideopolicie (která měla podobnou funkci jako StB). Ta zatýká všechny ty, kteří spáchali ideozločin – to je nejhorší provinění vůči Státu, může být proveden nejen skutky, ale i myšlenkou. Je to cokoliv, co poškozuje Stranu jako takovou. Ministerstvo lásky se stará o to, aby byli všichni ideozločinci převychováni. Nejsou rovnou odsouzeni k smrti, protože by s každým popraveným nenapraveným ideozločincem byly posíleny řady odpůrců proti Straně, lidé by si začali uvědomovat, že je systém špatný. Proto si myslím, že byli Winston i Julie zabiti někdy po svém propuštění, protože O’Brien řekl, že žádný nenapravený ideozločinec nebyl popraven, všichni jsou usmrceni až po své nápravě, což znamená vaporizaci. Vaporizace je úplné odstranění jména člověka a jakýchkoliv záznamů o něm, jakoby nikdy neexistoval. O to se stará Ministerstvo pravdy (Pramini).

Kompozice: Kompozice je chronologická, občas se objevují retrospektivní vsuvky (vzpomínky na Winstonovo dětství). Kniha je rozdělena do tří částí, každá se skládá z několika (6-9) kapitol.

 

Jazyk:

Autor používá čistě spisovný jazyk, vyskytují se zde newspeakové zkratkovité neologismy.

Při popisech používá autor souvětí, jazyk postav v dialozích je spíše stylizovaný (není hovorový).

Dílo je tvořeno především autorskou řečí a dialogy postav. Vyskytují se zde ale také ale i vnitřní monology Winstona.

Vliv díla:

 1984 je vrcholným dílem George Orwella. Společnost šokovalo především tím, že autor věrně popsal praktiky totalitního režimu v alegorickém románu, přičemž nikdy nebyl ve východní Evropě. V satelitních státech SSSR bylo dílo zakázáno, protože bylo správně chápáno jako narážka na komunismus. Některé Orwellovy výrazy zlidověly, napře Big Brother byl inspirací pro komerční reality show. Kniha se stala předlohou pro několik filmů. Nejvěrnější adaptací je film režiséra Michaela Radforda 1984 natočený v roce 1984, nejznámější adaptací na motivy románu 1984 je film Brazil z roku 1985 režírovaný Terrym Gilliamem.

Zdroje:

PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století: pro výuku na středních školách. Sokolov : O.K.-Soft, 1998. ISBN 80-238-2348-5.