KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH (1853) - Karel Jaromír Erben

Forma:

Kytice z pověstí národních, zkráceně Kytice, je soubor 13 balad, jež byly tvořeny po dobu téměř dvaceti let (první báseň, Kytice, vyšla časopisecky již v roce 1838). Balada je původně epická, později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. V Kytice se nachází lyrickoepické básně, převážně forma lidových balad, ale i jiné druhy lidové epiky – pohádky (Zlatý kolovrat), legenda (Záhořovo lože), pohanský mýtus (Polednice), pověst (Věštkyně).

Sbírka obsahuje balady: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně.

Náměty pro své balady čerpal Erben z lidové slovesnosti, pověstí, pohádek, legend a bájí o nadpřirozených bytostech. Inspiroval se také přírodou a zákony mezilidských vtahů.

S výjimkou závěrečné básně Věštkyně se všechny příběhy v Kytici týkají základních vztahů mezi matkou a dítětem, ženou a mužem.

Základním motivem je nějaké provinění, po kterém vždy přichází trest, někdy lze vinu odčinit nebo zmírnit pokáním. Nejčastějším proviněním bývá porušení mezilidských vztahů nebo přírodních zákonů. Někdy nejde o provinění, ale o předem daný osud, proti kterému se nelze vzepřít. Vinna je vždy konkrétní osoba, která překročila hranici v mezilidských vztazích.

Erben vysoce oceňuje společenské poslání ženy - matky (většina balad má ženské hrdinky) a zamýšlí se nad mateřskou láskou, jejíž různé podoby se objevují v téměř každé baladě. Vazbu matky k dítěti považuje Erben za nejužší a nejzákladnější ze všech lidských vztahů. Není-li v tomto směru vše v pořádku, následuje trest, přesně v souladu s pravdou vyššího zákona, morálkou mýtu (Vodník – zde je navíc konflikt mezi láskou dcery k matce a svému dítěti). Kromě lásky mateřské se v Kytici objevuje i láska milenecká a vlastenecká. Erbenova Kytice byla chápána jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.

Jazykové a stylistické prostředky:

Erben využívá dějových zkratek - zhuštěný děj spolu s úsporným jazykem (například neslovesné věty, absence spojek, místo sloves citoslovce) mají za následek dramatičnost textu, sevřenost, napětí, dějový spád. Zkratky se vyskytují i v dialozích. Vrcholným dílem baladické zkratky je Polednice, ve které celý děj proběhne za úderů kostelních hodin. Autor využívá mnoho básnických prostředků typických pro lidovou poezii (výrazný rým, zvukomalba, přirovnání), tak pro umělecký básnický text (metafory, epiteta, personifikace, apostrofy, elipsy, živé dialogy, názorná popisnost postav). Děj se odehrává ve venkovském prostředí, čas objektivního vyprávění je neměnný, absolutní.

Velmi zajímavý prvkem Kytice je její skladba – Erben totiž seřadil balady tak, že zrcadlově protilehlé balady mají shodné znaky.

Erben vnáší Kyticí do české literatury dva nové principy, a to komponovanost a etičnost.

Komponovanost:

·         První a poslední báseň sbírky (Kytice, Věštkyně) jsou jakousi návazností na lidovou poezii, popřípadě aktualizují staré pověsti. Uvozující básně sbírky tedy jasně upomínají na lidovou tvorbu. Jasně se zde ukazuje víra v lepší budoucnost.

·         Druhá a předposlední báseň sbírky (Poklad, Dceřina kletba) jsou o porušení základního mravního vztahu matka – dítě.

·         Třetí a třetí báseň odzadu (Svatební košile a Vrba) jsou svědky přeměny člověka, a to ženy ve vrbu a mrtvého milence v obživlou mrtvolu.

·         V dnešních vydáních Kytice je třetí baladou od konce Lilie, ta sem ale byla přiřazena až ve 2. vydání.

·         Čtvrtá a čtvrtá báseň odzadu (Polednice, Vodník) – v nich vystupují nadpřirozené bytosti, které jako hlavní zasahují do porušených mravních vztahů, je zde patrná víra v lepší zítřky.

·         Pátá a pátá báseň odzadu (Zlatý kolovrat, Záhořovo lože) kladou důraz na vinu a na vykoupení, velkou roli zde hraje pokání.

·         Prostřední balady (Štědrý den, Holoubek) sledují propojení kontrastních motivů štěstí a smutku, lásky a smrti.

Etičnost:

S tímto principem je nutno u Erbena počítat, ačkoliv se mnohdy setkáme s tvrzením, že v Kytici se jedná o pouhou osudovost. Fatálnost jako taková vystupuje do popředí jen ve Štědrém dnu a ve Věštkyni, ale ve všech ostatních básních vytváří dramatický konflikt vzájemné vztahy, které jsou porušovány. Vinna je tedy vždy konkrétní osoba, která, možná někdy neúmyslně, nějakým způsobem překročila hranici v mezilidských vztazích (před lidmi stojí určité zákony, ale jsou to zákony lidské, etické). Ne náhodou považuje Erben vazbu matky k dítěti za nejužší a nejzákladnější ze všech lidských vztahů vůbec. Není-li v tomto směru něco v pořádku, následuje potrestání, v souladu s pravdou vyššího zákona, morálkou mýtu. Erben trestá matky velmi krutě (Vodník – zde je konflikt navíc vyhrocen dvojí vazbou, a rozporem láskou dcery k matce a současně ke svému dítěti; ať se rozhodne jakkoliv, tragédii se nevyhne).

Směr:

Erbena není možné jednoznačně zařadit. Jeho styl se pohybuje na hraně mezi klasicismem a romantismem – klasicistní jsou některé rysy estetiky, romantické inspirace v mýtech, strašidelnost, zázračnost.

Erbenův hrdina se již na první pohled vymyká romantickým kritériím – není zde typická rozpolcenost ani individuální vzpoura vůči společnosti, nevyskytují se zde typické motivy poutníka. Erben nevěnuje ani moc místa popisům přírody (příroda je popisována zkratkovitě), neobjevují se typické protiklady. Výrazné romantické prvky díla představují přírodní motivy (hřbitovy, lesy, jezera) a nadpřirozené bytosti. Zajímavé je rovněž chápání viny jako takové. Erben ji spojuje s osobou toho, kdo se jí i nechtěně nebo nevědomky dopustil. Nikdy nepřesouvá její motivaci na společnost. Proto se také Erbenovi hrdinové proti trestu nebouří (např. Mácha). Podle Erbena není cestou odpor hrdiny proti vyšší vůli, ale zejména pokora a pokání vedou ke spáse člověka. Erben se, na rozdíl od Máchy, se svým hrdinou neztotožňuje.

Balady:

1) Kytice

Je to úvodní balada, symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky je útěcha pro její děti – sirotky (duše matky se vtělila v kvítek). Druhý symbol – poslání sbírky – autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky, matka je symbol vlasti, národa.

2) Poklad

Zde se vyskytuje námět Velkého pátku – odkrývají se poklady, matka pro bohatství zapomněla ve skále své dítě, po roce se v modlitbách k dítěti vrací, myslí jen na jeho záchranu, bohatství ji už neláká.

3) Svatební košile

Tato balada je o návratu mrtvého milence, dívka prosí v modlitbách, aby se k ní vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou (= provinění). Mrtvý milý si přichází pro svou nevěstu v měsíční noci, vezme jí modlitební knížky, růženec i křížek po matce a spěchají na hřbitov. Tam dívka pozná, že je mrtvý, uteče mu, dívka se skryje v umrlčí komoře, kde se zachránila modlitbami a pokáním (život vítězí nad smrtí).

4) Polednice

V této nejznámější baladě rozhněvaná matka přivolá na neposlušné dítě Polednici, pak se ho snaží zachránit, ale strachy ho v náručí udusila

5) Zlatý kolovrat

Tato balada je inspirována pohádkou (námět B. Němcové) o krásné Doře, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily, zločin vyšel najevo – za zlatý kolovrat, přeslici a kužel stařeček vyměnil dívčí ruce, nohy a oči a živou vodou dívku zahojil, podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně jako ony Doru. Odsouzeno sobectví a touha po bohatství, zvítězilo dobro

6) Štědrý den

Projevuje se tu touha po poznání budoucnosti. Sestry Marie a Hana prosekaly o půlnoci led – vidina Haniny svatby a Mariiny smrti ve vodní hladině se splnila. Příběh byl vytvořen uměle, vytvořeny lidové obyčeje – o budoucnosti raději jen snít.

7) Holoubek

V této baladě mladá žena zabila svého muže a znovu se vdala, nad jeho hrobem zpíval holoubek o její vině – svědomí ji dohnalo k sebevraždě.

8) Záhořovo lože

Tato balada může být chápána jako polemika s Máchou (jeho revolta, ale Erbenův smysl pro řád, mravní zákon). Vyskytuje se zde vina a odpuštění (motiv dobra), cesta mladého poutníka do pekla (otec ho úpisem prodal Satanu), setkání se zločincem Záhořem, který mu o pekle vypravuje, mladíkův návrat – zdrtil Záhoře zprávou, že na něho v pekle čeká úděsné lože – Záhořovo pokání (90 let), obrostl mechem, z jeho kyje vyrostla jabloň, získal odpuštění.

9) Vodník

Zde můžeme najít krutý zásah zlé nadpřirozené síly – neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, ale stýskalo se jí po matce, mohla ji navštívit, ale nevrátila se zpět k vodníkovi a opustila dítě. Vodník se pomstil a zabil dítě. V této baladě řeší Erben střetnutí dvou mateřských lásek, jakož i bezvýchodnou situaci volby. Báseň obsahuje 4 zpěvy, 4 různé scény i časová období. Velmi se zde využívá refrénu, zvukomalby, dramatických dialogů.

10) Vrba

V této baladě se nachází sepětí mladé ženy s vrbou (zakletí). Když byla vrba skácena, tak žena zemřela. Kolébka pro dítě z vrbového dřeva symbolizuje matčino náručí, píšťalka z vrbového proutí zase matčin hlas

11) Lilie

Balada o dívce, která se po smrti vtělila v bílou lilii, v noci jako dívka okouzlila muže a stala se jeho ženou. On ji (květ) chránil zdí, ale v jeho nepřítomnosti matka dala zeď zbořit a tím dívku zahubila.

12) Dceřina kletba

Balada ve formě rozmluvy matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit, je nešťastná a tak proklíná svého svůdce i svou matku.

13) Věštkyně

Věštkyně jako Libuše předpovídá osudy svého národa. Tato skladba je alegorická, symbolizuje projev vlastenectví, víru v budoucnost národa, motiv národního smutku a naděje (symbol proroctví).

Rozbor:

·         básnické prostředky typické pro lidovou poezii:

výrazný rým  Zemřela matka a do hrobu dána,siroty po ní zůstaly;i přicházely každičkého ránaa matičku svou hledaly. (Kytice)zvukomalbaA na topole podle skal zelený mužík zatleskal (Vodník).přirovnáníStudené jest to tvé tělo, jak by zpráchnivěti chtělo (Vrba)
metafora
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní! (Kytice)
epiteton
vrba s bílou korou (Vrba)
personifikace
běží časy, běží (Holoubek)
apostrofy
Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti! (Kytice)
elipsy
Nějaká to veská žena,
ana v náručí cos nese. (Poklad)
živý dialog
Oh! zabila jsem děťátko,
matko má!
oh! zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko —
žalostí bych pošla hned!“
A co míníš učiniti,
dcero má?
a co míníš učiniti?
kterak vinu napraviti
a smířiti boží hněv? (Dceřina kletba)
názorná popisnost postav
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas — vichřice podoba! (Polednice)

·         básnické prostředky typické pro umělecký básnický text

        metafora

        snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní! (Kytice)
epiteton
vrba s bílou korou (Vrba)
personifikace
běží časy, běží (Holoubek)
apostrofy
Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti! (Kytice)
elipsy
Nějaká to veská žena,
ana v náručí cos nese. (Poklad)
živý dialog
Oh! zabila jsem děťátko,
matko má!
oh! zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko —
žalostí bych pošla hned!“
A co míníš učiniti,
dcero má?
a co míníš učiniti?
kterak vinu napraviti
a smířiti boží hněv? (Dceřina kletba)
názorná popisnost postav
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas — vichřice podoba! (Polednice)