OBRAZ DORIANA GRAYE (1891) - Oscar Wilde

Zařazení díla do kontextu světové literatury

Oscar Wilde byl typickým představitelem dekadence. Dekadence je pojem, který se vynořuje na přelomu 19. a 20. století a znamená úpadek. Jedná se o pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, a tak od ní utíkají a vytvářejí si vlastní svět.

Dekadentní postoj se v literatuře vyznačuje zejména pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru, mysticismem, někdy erotickou přesyceností, ale také narcismem.

Dekadent bylo původně hanlivé označení pro každého francouzského básníka, který se odvrátil od tradic. Dekadenti obecně pak byli básníci, spisovatelé a umělci, kteří se postavili proti tehdy vládnoucímu klasicismu, racionalismu a obecné víře v pokrok. Dekadentní spisovatelé projevovali odpor ke společnosti, avšak nikoliv osobní revoltou, nýbrž jakýmsi únikem do oblasti tzv. čistého umění, zdůrazňováním pocitů nudy, popřípadě zoufalství. V oblasti estetiky se střetáváme s pojmem lartpourlartismus, tendencí, kterou mnozí dekadentu považovali za zásadní.

Lartpourlartismus (umění pro umění) – tendence v evropském umění a estetice 19. Století, kde se klade prioritní důraz na formální stránku umění. Tento kult „čistého umění“ neuznává kromě ideálu krásy žádné jiné funkce umění, tedy sociální, morální, politické a jiné.

Mezi nejslavnější představitele dekadentní literatury patří prokletí básníci, kam řadíme Charlese Baudelaira (Květy zla), Paula Verlaina (Romance beze slov – v tomto díle se odráží krize z dob soužití s Rimbaudem), Jean Artura Rimbauda (Opilý koráb).

V české literatuře patřil tento časový úsek zejména dvěma spisovatelským generacím, a to České moderně (Josef Svatopluk Machar, Otokar Březina, Vilém Mrštík) a generačně mladším „buřičům“ (Petr Bezruč, František Gellner, Fráňa Šrámek, Viktor Dyk). Mozaiku tohoto období dotvářejí spisovatelé dekadentního ladění (Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček – spisovatelé kolem časopisu Moderní revue, jež ovlivnil Wildův estetismus, nepodepsali manifest České moderny) a autoři katolické orientace (František Xaver Šalda).

Zařazení do kontextu díla autora

Obraz Doriana Graye je jediným románem Oscara Wilda. Už jeho pohádkové soubory Šťastný princ a jiné pohádky nebo Dům granátových jablek vynikly složitou symboličnosti a fantazií. Wilde byl také autorem duchaplných konverzačních komedií, vystavěných na vtipné zápletce a ironizujících společenské nešvary doby – Vějíř lady Windermerové, Bezvýznamná žena, Jak je důležité míti Filipa. Wilde rovněž napsal řadu pronikavých aforismů.

(pozn. aforismus = krátká, stručná a výstižná věta vyjadřující nějaký postřeh – konstatování, originální myšlenku, úvahu, jenž využívá obvykle protikladu či kontrastu.)

Osobnost autora

Anglický spisovatel a dramatik Oscar Wilde se narodil 16. října 1854. Byl irského původu, syn lékaře královny Viktorie.

Od mládí zastával svérázné a radikální názory. Byl živelný, jeho nezkrotné osobnosti nebylo nic cizí. Neviděl v lidech špatné nebo dobré vlastnosti, ale rozděloval je na zábavné a nudné. Byl salónní dítě, bavil hosty humorem, ironií a vtipem.

Ve společnosti byl Wilde vždy vítán pro svou eleganci a svůj šarm. Jako vynikající vypravěč bavil hosty vymyšlenými příběhy. Byl velmi kreativní a vynikal neuvěřitelnou fantazií. Zapsal se do dějin svým tvrzením: „ Materiál, který používá malíř nebo sochař, je chudý ve srovnání s materiálem slov“. Od jiných spisovatelů se lišil tím, že nechtěl psát někde v koutku a osamocen, jeho tvorba musela mít okamžitou reakci čtenářů – potlesk a uznání.

Wilde byl později obviněn z homosexuality, byl nucen strávit 2 roky na nucených pracích. Tyto životní události zcela podlomily jeho osobnost, umírá sám, v bídě, v Pařížském hotelu.

Wilde nenapsal mnoho knih, ale v těch, co vytvořil je znát jeho velký talent.

„Myšlenka a jazyk jsou umělci nástrojem k myšlení. Neřest a ctnosti jsou umělci surovinami k umění.“

„Diváka, nikoliv život, umění doopravdy zrcadlí.“

Druh, žánr

Druh – epika

Žánr – román

Kritické ohlasy

Kniha byla po prvním vydání prudérní anglickou kritikou nenávistně odsouzena jako kniha nezdravá a škodlivá. Stejný názor měl i soud, jemuž měl Wilde později vysvětlit svá důvěrná přátelství s mladými muži.

Téma

Fantastický příběh s moralistním vyzněním; přeměnění lidské osobnosti, otázka morálky, osobní odpovědnosti, zkaženosti; důraz kladen na niterní vývoj hlavního hrdiny

Prostředí, doba

Prostředí  – různorodé, město, divadlo, dům - Anglie

Doba –  konec  19. století

Stručný děj

Děj začíná v ateliéru Basila Hallwarda, který zde vypráví lordu Henry Wottonovi o svém novém modelu Dorianu Grayovi.  Dorian je mladý hoch, který každého okouzlí svou krásou a mravní čistotou. Jediné setkání s Henrym v něm probudí nezdravou sebelásku a Dorian se stále více začne zajímat o svůj zevnějšek a slasti života. Když Basil dokončí Dorianův obraz, odmítá ho ukázat veřejnosti, protože v něm prý příliš zachytil své nitro a daruje ho Dorianovi. Ten při pohledu na plátno vyřkne přání, aby se všechny jeho hříchy, starosti a vrásky usazovaly na tváři na obraze a ne na jeho vlastní. Basil zpozoruje Henryho špatný vliv na Doriana a pokouší se mu domluvit. Marně. Dorian se jednoho dne podíval na Basilův obraz a zdálo se mu, že se změnil. Postupem času se obraz mění víc a víc. Dorian však svou krásu neztrácí a poznává, že mu obraz ukazuje jeho duši. To ho vyděsí a odklízí obraz na půdu.

Při návštěvě jednoho zapadlého divadla poznává krásnou sedmnáctiletou dívku Sibylu Vaneovou a zamiluje se do ní. Ona ale spáchá sebevraždu, díky jeho bezcitnosti. Dorian na ni brzy zapomíná.

Následuje několik let, kdy si Dorian užívá s různými ženami, chodí po večírcích, obklopuje se přepychem a se stále větší hrůzou pozoruje svou tvář na obraze, která zestárla a získala hrubé rysy. Basil se rozhodne odjet do Paříže, ale těsně před odjezdem navštíví Doriana, aby mu naposledy domluvil. Dorian ho vyslechne a vezme Basila nahoru na půdu k obrazu a tam poté, co Basilovi ukáže proměnu obrazu, vezme nůž a zabije ho. Vraždu se mu podaří úspěšně zatajit a žije si dál svým prostopášným životem. Setkává se také s bratrem Sibyly, který ho chce zabít. Dorian ho ale přesvědčí, že není ten, koho hledá.

Jednoho dne se rozhodl zničit obraz. Bere nůž a probodává plátno. Ale místo toho, aby zničil obraz, probodne sebe. Na stěně se objeví obraz krásného Doriana, kterého před mnoha lety namaloval Basil. Mrtvý, vrásčitý a sešlý muž ležící na zemi se dal poznat pouze podle prstenů.

Charakteristika hlavních postav

Dorian Gray – pohledný, mladý aristokrat. Úžasně sličný s jemně vykrojenými nachovými rty, přímé modré oči, zvlněné zlaté vlasy. Měl v čisté tváři něco, co lidi káralo. Z nezkaženého a nezkušeného mladíka se Dorian stává necitelný požitkář, lhostejný k osudu ostatních lidí. A to vše pod vlivem lorda Henryho Wottona.

lord Henry Wotton – dekadentní aristokrat s pokřiveným názorem na svět. Ve společnosti je však oblíbenou hvězdou. Je to prapodivný člověk, který nikdy neřekne nic mravného, a přitom jak živ neudělá nic špatného. Jeho cynismus je jen póza. Vysoký, ladný, romantický, má obličej s olivovou pletí. Má hluboký. Jeho kouzlo je v nebezpečnosti.

Basil Hallward – umělec, malíř, který je okouzlen a zamilován do Doriana. Má drsný, mohutný obličej s černými vlasy jako uhel. Má intelektuální výraz, je nezávislý a je svým vlastním pánem. Miluje tajnůstkářství.

Sibyla Vaneová – herečka, do které se Dorian zamiloval a posléze se s ní zasnoubil. Je velmi naivní a plná romantických ideálů.

James Vane – bratr Sibyly, lehce neotesaný dobrodruh, námořník

Kompozice

Chronologická, 20 nepojmenovaných kapitol.

Jazyk, příklad

Vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, jež mají mnohdy ráz zesměšňující karikatury. Podobně jako v dramatech se zde Wilde projevil jako mistr v zobrazování dialogů – konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy a duchaplnými sentencemi.

Jazyk – spisovná čeština s hovorovými prvky (s gotickým nádechem), přirovnání, lehká ironie a nadsázka, francouzština

Příklad – „ Básníci žijí poezií, kterou nedovedou napsat. Ti druzí píšou poezii, kterou si netroufají prožívat.“

„ Podkladem optimismu je jen a jen hrůza.“

„ Ženy štěstí hledají, muži jím hazardují.“

Lord Wotton: „Žena umí napravovat muže jedině tím, že ho tak dokonale znudí, že muž ztratí vůbec všechen zájem na životě. Kdybyste se byl s tou dívkou oženil, byl by z vás ubožák.“

orpur –  ryzí zlato

cul de sac – slepá ulička

de la vieilleroche – starobylý

Zdroje:

PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantismu po buřiče). O.K. - Soft. ISBN 306-04.
SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl. VYUKA.CZ. ISBN 80-902571-7-8.
Velký čtenářský deník, který lze stáhnout, tuším, na ulož.to normálně.