Zařazení díla do kontextu světové literatury
Nikolaj Vasiljevič Gogol je typický
představitel kritického realismu. Realismus je umělecký směr 2. poloviny 19. století,
který se snaží objektivně ztvárnit svět tak, aby se zobrazované podobalo
skutečnosti. Projevoval se především v malířství, sochařství a literatuře.
Důležité je také uvést směr, které se projevoval zejména v literatuře –
naturalismus. Jedná se o umělecký směr, který zobrazoval člověka jako tvora
fyziologicky, dědičně i sociálně podmíněného (determinovaného).
Příčin vzniku realismu bylo hned několik.
Nesmí se opomenout filozofické předpoklady, které realismus našel
v positivní filozofii Augusta Comta, zakladatele sociologie. Nepopiratelný
vliv na vědomí lidstva měl dialektický materialismus německého filosofa Karla
Marxe. Je třeba také zmínit obrovský rozmach přírodních a technických věd
(evoluční teorie Darwina, objevy Pasteura, průmysl obecně, apod.) To vše mělo
vliv na důvěru v rozum a smyslové poznání.
Charakteristické rysy literárního realismu
19. Století
· Základním estetickým principem je pravdivost,
věrnost, skutečnost.· Skutečnost by měla být zachycena v celé své komplexnosti a složitosti.
· V realismu můžeme hovořit o objektivitě uměleckého díla, to ovšem neznamená, že by byl autorův subjekt z díla vyloučen (někdy je zcela průhledné, na jaké straně jsou spisovatelovy sympatie).
· Realismus se již tolik neuchyluje do minulosti jako romantičtí spisovatelé.
· I když má realismus ve vínku snahu o pravdivost, skutečnost trpně nekopíruje. Autorská licence umožňuje jevy vybírat, vyzdvihovat příznačné rysy, postavy typizovat, apod.
· Můžeme zaznamenat bohaté spektrum tvůrčích postupů a prostředků.
Vystupňovaný realismus v souvislosti
s vyostřenou sociální situací 2. Poloviny zmiňovaného století se nazývá
kritický realismus. Hodnoty společenského života se redukovaly na vztahy
peněžní a zbožní a sociální propast, jež vznikla ve společnosti, se stala zdrojem
konfliktů. Spisovatelé kritického realismu tedy záměrně zobrazovali střízlivou
skutečnost plnou sociálních konfliktů, sledovali člověka i s jeho vztahy
k okolí, analyzovali poměry ve společnosti, ukazovali determinaci lidské
psychiky prostředím, v němž člověk žil.
Mezi nejznámější autory realismu patří Fjodor
Michajlovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov,
Honoré de Balzac, Gustav Flaubert, Emile Zola, Guy de Maupassant, Charles
Dickens.
Autor
Nikolaj Vasiljevič
Gogol (1809 – 1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu,
představitel ruského realismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za
jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních
ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Po absolvování gymnasia
odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, aby si splnil sen stát se profesorem
historie. Jeden čas dokonce působil jako pomocný profesor všeobecných dějin na
univerzitě v Petrohradu. Po úspěchu své prvotiny se ale začal živit
literární činností. Gogol často pobýval v zahraničí, nejvíce
v Itálii, ale také v Paříži a v Německu (podstatnou část románu
Mrtvé duše napsal v Římě). Jako hluboce věřící pravoslavný křesťan podnikl
pouť k Božímu hrobu v Jeruzalémě. Ve 40. Letech propadl náboženským
náladám, podlehl mystickému učení polského emigranta Towianského a v tomto
náboženském omámení začal zatracovat svou předchozí literární tvorbu.
Typické rysy
Gogolových děl:
·
Ve svých prózách zobrazuje ruskou společnost, jež je
deformována byrokratismem, pokřivenou peněžní morálkou a kde jsou hodnoty
duchovního života a lidské porozumění zatlačeny do pozadí.
·
Když se řekne Gogol, musí se vybavit satira. Jeho texty
jsou výsměchem úplatným úředníčkům, příživnickým statkářům, nadutým pánům a hlupákům
obecně. Je to chorobopis mravního úpadku Ruska své doby.
·
V Gogolově díle se prolíná realismus
s romantickými prvky. Na jedné straně je kritický realismus Mrtvých duší,
na straně druhé fantastické prvky v některých povídkách.
Další díla:
Mirgorod (sbírka čtyř povídek,
nejznámější je povídka Taras Bulba), Petrohradské povídky, Mrtvé
duše (román, ve kterém se
Pavel Ivanovič Čičikov rozhodne zbohatnout. Za své peníze chce koupit „mrtvé
duše“ sedláků. Statkáři museli odvádět daň i za poplatníky, kteří zemřeli mezi
dvěma sčítáními lidu. Čičikov by mohl, podle tehdejších zákonů, žádat o
přidělení půdy zdarma v oblastech, které jsou málo zalidněné a to, po prokázání
počtu „koupených“ sedláků. Jelikož se tito sedláci pokládali za živé až do
dalšího sčítání lidu, mohl by za ně Čičikov inkasovat peníze. Tento román není
psán jako zlověstná satira, ale jako poema. Gogol omlouvá Čičikova za to, že se
stal obětí ziskuchtivosti.), Ženitba
Obecná charakteristika literárního díla
Literární druh
Drama, literární žánr komedie
Zdánlivě anekdotický příběh o falešném revizorovi se
opírá o reálnou situaci v životě tehdejšího Ruska. Hra je satiricky
zaměřena proti úplatkářství. V zrcadle komedie ukázal autor křivou tvář
maloměstského života.
Hra Revizor je nejenom dílem o zkažené morálce,
úplatkářství, lidské hlouposti a nešvarech prohnilé ruské byrokracie. Je
současně satirickým a groteskním obrazem reálné situace Ruska, kde pojítkem
mezi lidmi je lež a klam, kde jeden nerozumí druhému a kde téměř všichni jsou
zajatci svého strachu. Společenskokritický účin díla je natolik zřejmý, že sám
autor se jeho dosahu zalekl. Uvedení Revizora na scéně Petrohradu se potom
stalo skutečně velkou událostí.
Organizace jazykových prostředků
Autor využívá jazyka postav
k podpoření jejich charakteristiky i k vyjádření jejich duševního
stavu. Využívá jednoduchého jazyka i hovorových výrazů.
V dialozích hovorový jazyk,
místy až nespisovný. V díle se objevují, jak slova stylově neutrální, tak i
slova zabarvená (křupan, huso, mizera, …)
Tematická výstavba
Satirická komedie o pěti
dějstvích.
Postavy
Ivan Alexandrovič Chlestakov - petrohradský mládenec, úředníček, podvodník, lhář, povaleč; jedná bez
rozmyslu, využívá hlouposti a strachu úředníků; rád hraje karty
Osip - prohnaný, vypočítavý sluha; je chytřejší než jeho pán
Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij – městský hejtman (též policejní direktor), korupčník, působí solidně, úplatkář,
vyděrač
Práskin-Tláskin – soudce, milovník štvanic, který bere jako úplatky pouze štěňata chrtů, považovaný
za volnomyšlenkáře, protože přečetl „pět nebo šest knih“
Petr Ivanovič Dobčinskij/Petr
Ivanovič Bobčinskij – zemané usedlí ve městě,
žvaniví statkáři
Štěpán Iljič Štěnicyn – policejní komisař
Anna Andrejevna - žena policejního direktora; s každým koketuje, zvědavá, marnivá
Marie Antonovna - dcera policejního direktora; Chlestakov ji požádá o ruku
Děj a kompozice
Kompozice:
Děj je chronologický. Odehrává se
během 24 hodin. Bezvýznamný úředník Chlestakov přijel do města se svým sluhou
již před 14 dny. Ubytoval se v hostinci a všechny své peníze prohrál v kartách.
Přeje mu štěstí, městský hejtman právě dostal dopis od přítele z Petrohradu, že
městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Díky poštmistrovi se to všichni
brzy dozví. Protože nemají čisté svědomí,
protože berou úplatky, kradou a všude je nepořádek, tak se revizora bojí.
Dva statkáři považují za revizora Chlestakova a rychle tu novinu rozšíří po
městě. Aby revize dobře dopadla, snaží se představitelé města Chlestakova
podplatit.
Chlestakov dlouho neví, proč se najednou setkává
všude s takovou pozorností a úctou. Když to pochopí, začne využívat jejich
hlouposti, protože nemá žádné peníze, rád přistoupí na jejich hru. Hejtman ho
ubytuje ve svém domě, tváří se, že nic nevidí, když mu svádí manželku, a
nakonec mu nabídne i ruku své dcery. Ostatní mu poskytují „půjčky“ a všichni mu
přinášejí různé dary. Chlestakov se vychloubá, jak je bohatý, kde všude byl a
jaké má známosti. Chlestakov si se pak vžívá do role revizora a skoro si myslí,
že jím je. Kdyby se jeho sluhovi Osipovi nepovedlo včas svému pánovi vysvětlit,
že takový podvod se dlouho neudrží v tajnosti, nedošlo by mu to a dočkal by se
odhalení a vyhnali by ho jako psa. Proto namluvil hostitelům, že odjíždí za
svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku a včas zmizí. Před svým odjezdem
napsal dopis příteli, vyprávěl mu komedii, kterou s úředníky městečka sehrál.
Dopis otevře poštmistr, vše zjistí a hned běží k hejtmanovi. Hejtman a všichni
ostatní strašně zuří, když v tom přichází městský strážník a oznamuje, že
přijel skutečný revizor.
Prostor
Neurčité male městečko v Rusku.
Čas
Za vlády Mikuláše I.
(1825 – 1831)
Význam sdělení
Hra nám odhaluje
poměry ve společnosti, zkaženou morálku, úplatkářství, lidskou hloupost,
podezřívavost. Autor se soustředil na popsání společenských rozdílů, ale hlavně
neřestí a prohnilosti byrokracie a lidského charakteru.
Vliv díla
Revizor je jedna
z nejvýznamnějších a nejčastěji uváděných her světového činoherního repertoáru.
Jednotlivé postavy se staly prototypem i pojmenováním pro styl chování –
„chlestakovština“. Ve své době se jeho jazykových obratů a výrazů začalo
všeobecně používat mezi mládeží. Hra byla mnohokrát zfilmována, včetně české
verze s Vlastou Burianem z roku 1933.
Posouzení aktuálnosti tématu
Je zároveň groteskním
obrazem tehdejší ruské společnosti i nadčasovou kritikou společnosti. Úvodní
motto: “Nevrč, brachu, na zrcadlo, máš-li hubu křivou.” Závěr: “Čemu se
smějete? Sami sobě SE smějete!” Tím dokládá, že hra je aktuální dodnes.
Zdroje:
PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantismu po buřiče). O.K. - Soft. ISBN 306-04.
SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl. VYUKA.CZ. ISBN 80-902571-7-8.
Velký čtenářský deník, který lze stáhnout, tuším, na ulož.to normálně.
Žádné komentáře:
Okomentovat